Necenzurovaný přípěvek k lyžáku od studentů z 5.B
Od 1. do 6. února 2009 trávily třídy 5.A a 5.B svůj lyžařský kurz nejspíš poprvé v historii našeho gymnázia v Rakousku. Všichni jsme byli nadšeni už jen samotným nápadem lyžování v cizině a troufám si tvrdit, že samotný týden předčil naše očekávání.
Odjezd z Pardubic v 7 hod. byl sice krutý, ale určitě optimální. Cesta trvala zhruba 12 hodin, pan řidič Evžen Kňur (občas přezdívaný Žveen) se velmi osvědčil a během cesty nám – stejně jako na zpáteční cestě – pouštěla delegátka Markéta Čiháková z CK Victoria filmy a tak se postarala o to, aby cesta lépe ubíhala.
První den lyžování byl pro všechny šok, hlavně pro ty, kdo nejsou zvyklí vůbec lyžovat. Jakmile jsme vyjeli lanovkou nahoru na ledovec Mölltal, překvapil nás prudký vítr, sněhová vánice a hlavně hustá mlha. Až na jeden drobnější úraz (vykloubený palec) jsme první den všichni přežili.
Druhý den bylo počasí lepší. Celou dobu jsme už byli rozdělení ve družstvech. První lyžařské družstvo dostala na starosti paní Střídová, druhé lyžařské družstvo pan Förstl a třetí družstvo, kde se vyskytovali snowboarďáci a pár lepších lyžařů, vedl pan Burian.
Třetí den je obecně uznáván jako nejvydařenější. Jeli jsme do střediska u Grossglockneru. Kopce byly nádherně upravené, počasí parádní. Jediné, čeho jsme litovali bylo, že zrovna nejkrásnější den musel být odpočinkový.
Čtvrtý den jsme jeli opět zkusit Mölltal. Viditelnost byla mnohem lepší a lyžování tam se nám líbilo.
Pátý den byl pro všechny docela náročný. Po lyžování ve středisku Ankogel jsme se převlékli rovnou v autobuse. V 6 hod. jsme vyjeli a do Pardubic dorazili před čtvrtou ranní hodinou.
Jménem všech mohu říct, že učitelé (i pan zdravotník) byli skvělí a myslím, že i my studenti jsme se chovali vcelku slušně. Volný čas, kterého nebylo moc, jsme celí vyčerpaní strávili hraním her, obvyklým kecáním, čtením a někteří z nás hraním her na PlayStationu či dokonce experimentálním vařením. Všechny naše volnočasové aktivity se obešly bez průšvihů (nebo o žádných se zatím neví). Pár z nás sice opustilo Rakousko s drobnými zraněními, ale určitě to stálo za toJ.