Lyžařský kurz - Rakousko 2009 - ohlasy z 5.A

Dostali jsme nabídku jet na lyžařský kurz do zahraničí. Hurá, jásali jsme v naší třídě a začaly dlouhé debaty na toto téma. Někteří spolužáci váhali, někteří měli jasno ihned a někteří čekali na rozhodnutí svých rodičů. Statistika nakonec zvítězila, počet účastníků zájezdu byl dostačující a my se začali těšit na nevšední zážitky.

                Konečně jsme se dočkali nedělního rána 1. 2., kdy k naší škole přijel autobus a my jsme ho začali zaplňovat nadměrnými zavazadly, která měla mít dle pokynů pouhých 15 kg. Tak jsme se při nakládání alespoň tvářili, že máme všechna zavazadla lehká. Cesta byla dlouhá, zpestřilo ji několik přestávek na nutné občerstvení, protažení  těla a na nezbytné záchody, ale my si ji užili po svém. Mimořádné chvíle ticha střídaly hlasité výbuchy smíchu, až jsme se divili, že nás pan řidič nevysadil. Naopak nám pustil film, a když jsme byli skoro u cíle, zahrnula nás paní XY, naše delegátka, hromadou důležitých informací.  Kolem šesté hodiny večer jsme konečně byli na místě. Padla mlha, a tak první dojmy z okolí jsme nemohli posuzovat, snad jen to, že venku byla pořádná zima a sněžilo. Nadšení  jsme však byli  z ubytování. Ve čtyřlůžkových pokojích jsme se brzy cítili jako doma. Hlady jsme také netrpěli. Na snídani formou bufetových stolů a večeři o 3 chodech si nikdo z nás nemohl stěžovat.

                Následujících pět dní jsme strávili na alpských svazích. Pečovali o nás učitelé v čele s paní Střídovou a pány Burianem a Förstlem. Jim patří náš dík za to, že zorganizovali lyžařský kurz do zahraničí a starali se o nás jako o vlastní. Také s námi měli trpělivost a nešetřili pochopením pro naše úlety.                Celkem jsme navštívili čtyři různá lyžařská střediska, zalyžovali si v mlze i na sluníčku, na manšestru či boulích. Dokonce jsme neodolali a navštívili i Kinderpark J. Dlouhé sjezdy jsme okořenili krkolomnými pády, jízdou po jedné lyži, vzájemným podjížděním, atd.  Kreativita nám tedy rozhodně nechyběla. V době oběda jsme se pak všichni těšili na odpočinek, který nabízely místní hospůdky. Většinou po hodině až dvou jsme s žaludky plnými hranolek, klobás a dortů vyjeli opět na svah, odkud jsme kolem čtvrté hodiny odpoledne sjížděli k našemu autobusu. Někteří  jeli pro jistotu lanovkou, jiní zvolili volbu pokus – omyl a vydali se po sjezdovkách. Cesty nás však zavedly i jinam, než jsme chtěli, a rázem jsme se ztratili, ještě štěstí, že jezdily skibusy a my se opět našli.

                Po návratu na hotel vždy nastala asi na všech pokojích jako první bitka o prvenství ve sprše a následný úprk na vesměs výbornou večeři. Čas po jídle  jsme trávili pokaždé jinak.  Z pokoje jsme například udělali kinosál, z chodby hrací i taneční místnost, ale nejvíce překvapili kluci, když se pustili do vaření. Podle nich byl jejich kuchařský výtvor naprosto delikatesní J, nejspíše se dají na kariéru kuchaře.

                Pátek byl k lítosti nás všech posledním lyžařským dnem a po celodenním vyčerpávajícím lyžování nás čekala dlouhá noční cesta domů. Tu již téměř všichni částečně prospali, čilý naštěstí vydržel jen pan řidič a několik málo z nás.

                Po příjezdu domů, když jsme se dostatečně  vyspali, jsme si  znova vzájemně  vyměňovali dojmy přes internet. Během následujících dnů ve škole jsme se všichni shodli na tom, že tento náš zahraniční lyžařský kurz (prý historicky první na naší škole) stál za to a klidně bychom jeli příští rok znovu.