Mezinárodní fórum Evropského parlamentu mládeže ve Stockholmu

Ve dnech 5. – 11. dubna 2011 se naše delegace (Lucie Lotková, Michaela Onuferová, Jan Brothánek, Jakub Jílek, Veronika Trtková) zúčastnila Mezinárodního fóra Evropského parlamentu mládeže, které se letos konalo v hlavním městě Švédska, ve Stockholmu. Tématem celého fóra byla lidská práva se zaměřením na Bělorusko, poslední diktaturu v Evropě. Zasedání se účastnili mladí lidé z více než 20 zemí Evropy a oficiálními jazyky zasedání byly angličtina a francouzština.

V úterý ráno se celá naše delegace sešla na nádraží, koupila si jízdenky a jela na letiště. Z ruzyňského letiště jsme již letěli do Stockholmu s přestupem ve Frankfurtu nad Mohanem. Cestou jsme pročítali materiály, které jsme si vytiskli ještě před odletem, a také zahraniční tisk. Po příletu jsme jeli letištním autobusem do centra, odtud metrem a pak i kousek pěšky do hostelu, což byla vlastně loď zakotvená v přístavu. Večer jsme ještě dolaďovali detaily pro naši scénku, kterou budeme prezentovat Českou republiku.

Ve středu už začalo samotné fórum. Nejdříve jsme se rozdělili do komisí a začal teambuilding. Šlo o různé hry a úkoly, které mají za úkol stmelit 10 lidí z různých států a udělat z nich dobře fungující tým. Teambuilding jsme si jako vždy všichni velmi užili. Po teambuildingu začala uvítací ceremonie, kde se nám představili prezident a viceprezidenti zasedání, hlavní organizátorky a ve Stockholmu nás také oficiálně přivítala i členka švédského Parlamentu. Na uvítací ceremonii se také krátkými scénkami představily jednotlivé delegace. Po skončení ceremonie již začala naše oblíbená Eurovillage, tudíž ochutnávka pokrmů ze všech zemí, které se fóra účastní. Ostatním jsme na českém stole nabídli mimo jiné Kofolu, pivo, perník, čokoládu, lentilky, domácí bábovku a mnoho dalšího. My zase s nadšením ochutnali plno zahraničních pokrmů a v delegaci jsme se shodli, že nejlepší jídlo bylo letos u Němců, ale ani běloruské chipsy nebo francouzské palačinky nebyly špatné. Po Eurovillage jsme se již jeli ubytovat do hotelu.

Čtvrtek a pátek patřily práci v komisích. Každý z nás byl v jiné komisi a řešil jiné téma, např. pravicový extremismus, situaci v Africe, eutanazii, sexuální výchovu, islámské šátky nebo situaci v Bělorusku. Celá komise měla svůj problém prodiskutovat a navrhnout jeho řešení, které mělo být sepsané v tzv. rezoluci. Diskuse byly chvílemi i poněkud ostřejší, zvláště proto, že každý delegát pocházel z jiného státu i prostředí, a tudíž měl na věc často jiný názor než ostatní. Nakonec se ale všechny delegace shodly a v pátek večer měly své rezoluce hotové.

Poslední dva dny patřily Valnému shromáždění, kdy se úplně všichni delegáti sešli v nádherné budově švédského Parlamentu projednávat rezoluce ostatních komisí a obhajovat rezoluce svoje. Každý delegát musel mít tedy přehled nejen o svém tématu, ale i o tématech ostatních komisí, aby mohl vést kvalitní diskusi. Po projednání se o každé rezoluci navíc hlasovalo. Čtyři z pěti rezolucí, na kterých se podílela naše delegace, s přehledem prošly a jedna (konkrétně otázka zákazu šátků na veřejnosti) jen těsně neprošla. Nutno dodat, že všichni delegáti berou projednávání rezolucí a hlasování o nich velice vážně, protože jednak na nich dva dny tvrdě pracovali, a dále rezoluce, které jsou schváleny, putují do skutečného Evropského parlamentu, kde slouží jako jeden z podkladů pro skutečné zákony, stanoviska atd. vydaná EU. Když tedy některá rezoluce projde, strhne se bouřlivý jásot a potlesk.

Po skončení Valného shromáždění jsme se vydali na krátkou prohlídku Stockholmu a poté vyrazili do hotelu, který byl poblíž letiště. V pondělí jsme se plni nových zážitků vraceli opět přes Frankfurt domů.

I přesto, že půlka z nás ve Švédsku onemocněla, jsme si celé zasedání užili a potkali jsme zde spoustu nových a zajímavých lidí. Navíc jsme měli možnost seznámit ostatní účastníky s poměry v České republice a naopak se dozvědět zajímavé informace o tom, jak to chodí jinde v Evropě.

Chtěli bychom tímto poděkovat naší paní učitelce Kristýně Šebkové, která nás na celé zasedání připravovala, podporovala nás a mimo jiné se i vzdala části programu pro učitele jen proto, aby mohla nemocné části delegace shánět léky proti kašli a nachlazení.

Poděkování patří i paní ředitelce, která nám umožnila se fóra zúčastnit a která naši delegaci už léta podporuje.

Lucie Lotková, Michaela Onuferová, Jan Brothánek, Jakub Jílek, Veronika Trtková