Den jazyků na univerzitě Hradec Králové

Ve čtvrtek 29.3. jsme měli již podruhé možnost zúčastnit se Dne jazyků, který pořádá katedra jazyků univerzity v Hradci Králové.  Naši školu reprezentovalo 23 žáků, kteří zastupovali všechny cizí jazyky (anglický, německý, francouzský a ruský). Zda se jim akce líbila, či nikoli, se dozvíte po přečtení příspěvků, které napsali sami účastníci:

Jiří Etrych 4.B

„Na akci je zajištěno občerstvení,“ píše se v propagačních materiálech ke Dni jazyků, kterého se na půdě Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové zúčastnila početná skupina vyslanců naší školy. Je na místě domnívat se, že právě toto byl u většiny z nás hlavní důvod k tomu, abychom den strávili ve společnosti jazykových soutěží, jichž jsme se účastnili jako týmy, složené ze studentů různých škol, namísto zábavné školní výuky. Záhy se však ukázalo, že toto občerstvení spočívá v jedné bagetě balené, dvou zákuscích nízkogramážních a nespecifikovaném množství vody, při nároku na jeden kelímek. Inu zdražila vejce. I přes tyto nedostatky jsme však, zmocnivše se řady hodnotných (zvláště kaloricky) cen, prožili příjemný den na akademické půdě, pod dozorem pí uč. Burianové, která zajistila i naše sportovní vyžití v podobě běhu na autobusovou zastávku s plnou polní. Ale co bychom neudělali pro své vzdělávání.

Tereza Kučerová 4.B

Ve čtvrtek 29. března bylo některým žákům Gymnázia Pardubice umožněno zúčastnit se Pedagogických dnů v Hradci Králové. V hradecké univerzitní knihovně pro nás a studenty z jiných škol České republiky připravili dopoledne plné zážitků, zábavy a samozřejmě znalostí. Nejprve jsme byli všichni přivítáni a poté rozděleni do skupin podle jazyků, které se učíme. Pro každou skupinu byla povinná angličtina a čeština, lišili jsme se tím, zda náš další jazyk je němčina, francouzština či ruština. Celé dopoledne sice bylo provázeno zmatkem, ale kde se tento problém nevyskytne. Přesto jsme si program užili, bylo to pro nás nejen poučné a zajímavé dopoledne, ale také jsme se seznámili se studenty z jiných škol. Jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí „ týmu Dašická “. Myslím, že jsme naše gymnázium reprezentovali dobře, ve skupinách smíšených ze studentů z různých škol jsme právě my „Dašáci“ odvedli velký kus práce.

Kateřina Chybová 6.B

Čtvrteční Den jazyků. Ano, bylo by možné použít ony všeobecně známé otřepané fráze typu „užili jsme si spoustu legrace a poznali nové kamarády“, ale proč nudit čtenáře a nebýt originální, když možná „budete viset“ na webu? Cesta na místo proběhla bez komplikací. Azuro sice nebylo, ale člověk přežije i horší situace… Poté, co jsme vešli do moderního, honosně nazvaného Objektu společné výuky, jsme, se zastávkou v šatně, byli „uklizeni“ do auly, kde následně proběhlo přivítání („…Těšíte se?…“) a rozřazení do týmů (ne čistě jednoškolních) pod dohledem studentů Pedagogické fakulty. Poté, co nás vyzvali, abychom si z košíku vzali buton, zavládl, alespoň mezi námi, stav mírné nechápavosti. Já osobně jsem tipovala žeton na oběd, slovník cizích slov mi říká „kulatá náušnice s jedním drahokamem, perlou nebo korálem“. Nakonec jsme dostali univerzitní placku… To už jsme se ale museli znovu uvést do pohybu, tentokrát vstříc stanovištím. Každý tým za dopoledne obešel 12 stanovišť. 3 souvisely s češtinou, 3 s angličtinou a 3 s druhým jazykem (fr/nj/rj). Na všech jsme dostali papíry s úkoly, něco jako pracovní listy. Zadání češtiny a angličtiny vystačila na jednu stránku, francouzštiny na dvě. Na češtině jsme spojovali spisovatele s jejich díly, citáty s jejich autory, doplňovali jsme (zadaná) slova do textu tak, aby dával smysl, řešili „rébusy“ (uvozovky jsou na místě) a podobně. Nejtěžší úkol: napsat tři města Ústeckého kraje. Angličtina spočívala v porozumění psanému textu a vypracování s ním souvisejících cvičení, obtížnost s velkou rezervou nepřesáhla očekávání. Francouzština byla spíše směsicí zeměpisu a dějepisu s tím, že zadání bylo ve francouzštině, na odpověď stačila zhruba dvě slova pro vyřešení jednoho ze cvičení jsme museli v atriu opsat část textu z informačních tabulí. Naše poslední stanoviště nás trochu překvapilo - dívali jsme se na promítané fotky Paříže. Toť vše. Ale na druhou stranu jsme viděli i zajímavé záběry míst, kam se jako průměrní turisté nepodíváme. Pasáže, uličky… O němčině zprávu podat nemůžu a z ruštiny vím pouze to, že jste potřebovali vědět, jak se řekne mýval. Nyní přichází prostor pro důležitou část každého dne…jídlo. Každý dostal plněnou bulku (přečetla jsem si složení - velká chyba, ale o tom jindy), dva minizákusky a pití (některé možná zklamu, bylo nealko). Nastal ten všemi očekávaný okamžik, vyhlášení výsledků. Asi si dokážete představit, jak moc jsme všichni byli nervózní… Myslím, že uvádět pořadí není nezbytné, protože (úplně) všichni dostali to samé: bonbón, blok, propisku a čokoládovou tyčinku. Kateřina Chybová