Lyžařský kurz 7. – 12. března 2010, Nassfeld

Viděno pěti, aneb lyžařský kurz našeho gymnázia ve dnech 7. – 12. března 2010, Nassfeld - Rakousko 

Pohled první: Takhle viděla první den kurzu třída 1. F. Náš kurz začal v neděli 7. 3. ráno.Po naložení výzbroje jsme se konečně vydali na nekonečnou 11-ti hodinovou misi. Cestou jsme pomalu likvidovali zásoby jídla od maminek, profesoři nás rozdělili do družstev, takže nám to celkem uteklo. Po příjezdu jsme se nejdříve ubytovali, navečeřeli se a šli spát, abychom načerpali síly na druhý den.V pondělí ráno byl budíček kolem 7:00 hodiny. Nasnídali jsme se, připravili si balíčky na oběd a vyrazili jsme. K dolní stanici lanovky „Milennium express“ jsme to měli cca 5 minut chůze. Nejdelší kabinovou lanovkou v Alpách jsme vyjeli na vrchol. Tady se nám naskytl nádherný pohled po okolí. Svítilo sluníčko a mírně mrzlo (-14°C). Rozděleni jsme byli do 6-ti družstev (5 družstev lyžařů a 1 snowboardistů). Každé družstvo mělo svého instruktora. Celý den jsme si vychutnávali nádherné sjezdovky i počasí. Na svahu jsme byli asi do15:00. Poté jsme se přesunuli zpět do hotelu. Lyžování bylo parádní! Čas po večeři jsme využili pro volnou zábavu – fotbálek v tělocvičnách hotelu atd. Pak jsme se sešli ve společenské místnosti, kde jsme dostali taktické (ale i jiné) pokyny na druhý den. Vyhlášený čas večerky nás nemile překvapil. Ale čas 21:45 byl ještě božský čas. K našemu údivu se nám s postupnou únavou „velících učitelů“ večerka postupně ještě zkracovala a dveře pokojů byly „centrálně zamčeny.“ 

Den druhý – úterý 9. 3. 2010 očima studenta 1. H V úterý ráno jsme se probudili jako vždy kolem 7. hodiny tak, abychom stihli naši snídani.Napapali jsme se co hrdlo ráčilo a po snídani jsme se připravovali na horský sníh.Vyjeli jsme ,,vajíčkem“ (kdo nezná – pozn. lanovka) na horní stanici lanovky, která byla v 1919 m n.m.Už ráno jsme tušili z našich věštících koulí, že počasí nebude tak příjemné a slunce tak krásně opalující jako v pondělí. Čekali jsme mráz kolem -15^o C. a naše odhady nás nezklamaly.Ledový vítr a počasí slučitelné s alpskými podmínkami nám bičovaly do obličejů.Napadl čerstvý prašan, který po čase na sjezdovkách vytvořil boule. Ty byly velmi namáhavé na kolínka. Tento stereotyp trval až do poledne, kdy jsme dojeli na chatu na svahu a dali jsme si všichni čokoládové tyčinky a housky s čajíkem a pořádně jsme se vyřádili ve sněhu před chatou.Poté jsme pokračovali až do 16. hodiny, kdy jsme sjeli ,,vajíčkem“ opět dolů, do teplejších krajin našich jižních sousedů.Na hotelu jsme ,,hodili“ sprchu, abychom voněli a připravovali jsme si žaludek po těžce zkoušeném dnu, kdy mnoha lidem velmi vytrávilo, ale my, kluci z pokoje č.15, jsme měli zásoby tak masivní, že jsme doplnili živiny okamžitě a nemuseli jsme čekat na večeři ve stylu rakousko-americké výtečné kuchyně.Čabajky, uherský salám, čokolády a jiné pochutiny – co víc bychom si mohli ještě přát J.Večer jsme prováděli takové věci, o kterých se zde ani moc nehodí psát J.Tento lyžák byl opravdu „fešácký.“ Užili jsme si ho určitě co jen to šlo!!! Škoda, že byl tak krátký a že je jen jednou během našich studií na zdejším gymplu!!! Ale snad se i toto někdy změní.  

Středa 10. 3. 2010 byla doménou třídy 1. J,  a tak nabízíme pohled této třídy na středu:Opět je 7 hodin ráno a my musíme vstávat. Nevím, zda mám napsat hurá – jde se lyžovat, nebo „hrůza“ zase už vstáváme, když v posteli je tak příjemně… Na většině pokojů vrcholí úpravy vzhledu – snídaně opět čeká o půl osmé… jako každý den – zase se vkrádá to obvyklé dilema, zda hurá, či bohužel… Každý má rád k jídlu po ránu něco jiného. Majitelé hotelu to profesionálně vědí, a tak je zde nachystaný velký „snídaňový pult“ s pestrým výběrem všeho možného. Na výběr je snídaně „do sladka“ nebo „do salámova,“ sýry, ovoce a  nebo všelijaké lupínky a műsli. K pití byl čaj, káva, mléko, kakao, studený džus… prostě výběr, co hrdlo ráčilo. Také je k mání  „oběd na svah,“ který si každý připravuje sám. K tomu je přidána čokoládová tyčinka či sušenka a pitíčko. Po snídani se odebíráme opět na pokoje, kde na sebe nabalíme spoustu oblečení a o půl deváté jsme všichni připraveni před hotelem k odchodu k lanovce – tedy až na některé drobné opozdilce, kteří přicházejí maximálně o dvě minutky později. Jedeme lanovkou Millennium express (námi nazývanou vajíčko). Cesta „vajíčkem“ trvá cca 20 minut, během kterých si ti, co spolu jedou, vysvětlují zkušenosti, dávají rady, vyprávějí vtipy a podobně. Po výstupu z vajíčka se každá skupina přesunuje na jinou sjezdovku, kde zdokonaluje své lyžařské umění… Středeční den byl výjimečný tím, že se z důvodu únavy nás lyžařů a ve snaze předejít případným úmrtím, zlomeninám či pouhým pohmožděninám, lyžovalo pouze do 13 hodin. Následující hodiny účastníci kurzu využili k nakupování či prováděných všelijakých příjemných aktivit… Někteří využili vzácné volné chvilky středečního odpoledne k příjemnému a blahodárnému odpočinku.Největší gurmáni se však rozhodli poobědvat v Alpin pizzerii pod svahem. Prostředí uvnitř bylo velice stylové a bylo příjemné zde slyšet „české hlasy“ od českých návštěvníků Alpinu. Když si však hladoví lyžaři objednali pizzu, nevěděli, že čekací doba na jídlo zde bude podobná času strávenému na českých úřadech… Zhruba po třech hodinách, ve kterých stihli zkonzumovat pizzu, dezert a zapít vše dobrým nápojem, se hodovníci odebrali zpět do hotelu. Nyní již převažoval odpočinek…Nastal večer. Mnozí měli v plánu jít hrát fotbálek, jiní hrát stolní tenis nebo jít prozkoumat další části hotelu a navazovat kontakty s cizinci. Plány se však rozptýlily, když bylo sděleno z „postů nejvyšších,“ že dnes je kvůli špatné zkušenosti z minulého dne večerka již v dětských (děsných) 21,00 hod. Vyvolalo to veliké pobouření a vedení málem čelilo převratu. Avšak nakonec nikdo do ulic (chodeb) nevyšel, a tudíž večer proběhl až na výjimky (své o tom ví bývalý pokoj č. 12) v pořádku. Hluboký spánek zakončil vcelku pěkně strávený den.  

A jak viděli čtvrtek 11. 3. 2010 studenti 5. A?Ve čtvrtek ráno, světe div se, jsme se jako každý den probudili kolem sedmé a načali tak čtvrtý „lyžovací“ den. Po tradiční bohaté snídani se k nám dostavila únava z předešlého dne, hlavně z jeho večera, leč vyrazili jsme na svah.Po rutinním vyjetí kabinkou nahoru na horu jsme shledali, že ani dnes nám nebude slunko dopřávat plný svit svých paprsků, ale že alespoň nebude sněžit jako dni předešlé. Sjezdovky byly zpočátku upraveny. Sníh však byl měkký, jako najemno našlehaná cibulová kaše, proto se už k poledni tvořily boule, a ne všem se jezdilo výtečně.S naším družstvem jsme zavítali i na nejvyšší bod lyžařského areálu Tröghohe, jež se sluje 2020 m n. m. vysoko. Tam jsme si změřili rychlost své jízdy a považte ač neznalí, sjeli černou sjezdovku!Po obědě z „bavorského pytlíčku“ jsme se přesunuli na sjezdovku číslo 22, která nám posloužila jako „sněhy, co znamenají svět,“ protože na zde panem profesorem Víchou natáčeném krátkém filmu o našem lyžařském umění se místo něj projevilo u mnohých umění herecké.Ti nejostřílenější jedinci si dokonce dovolili vedle sjezdovky provozovat freeride v prašanu tak hlubokém, že v nejožehavějších chvílích z nich nebylo viděti zhola nic. Ti méně ostřílení zvolili zajímavou alternativu, a to freeride nedobrovolný, kdy vjeli nechtěně do prašanového hrobu a nebýt rychlého zásahu slečny říkejme jí třeba Terka a jejích následovníků, dva účastníci výcviku, říkejme jim třeba Lucka a Jarda, by zůstali ve sněhu, a co hůře i se svoji drahou výbavou a nedostali by se tak zpět do hotelu.Tam se ale přeci jen nakonec vrátili všichni, a zde počali poslední večer připravovat své duše na odjezd ze zaslíbeného místa.Byl zhlédnut film pana Víchy a zábava se rozjížděla, však znáte „syndrom poslední noci na lyžařském výcviku...“A tak byl v bujarém veselí zakončen poslední den, celý trávený v lůně Alp námi, gympláky z Pardubic. Čekal nás pátek a s ním krutý odjezd domů.       

Poslední den – pátek a pohledy 5. B
Snídaně jako obvykle v 7;00 – 7;30 hod. Po ní jsme si zabalili všechny své věci ještě naposledy vyrazili lyžovat. Odchod jako obvykle v 8:30.
Počasí bylo už od rána krásné, slunečné, dole kolem 0, nahoře -9 st. C. Upravený sníh a nefoukal vítr.
Lyžování končilo různě podle družstev, ale většinou ve tři odpoledne. Po návratu na hotel se začaly nakládat věci do autobusu, vyjeli jsme v pět hodin odpoledne a příjezd do Pardubic se konal v sobotu po půl čtvrté ráno. Lyžák byl super!  A jak to bylo doopravdy?

Nabízíme pohled šestý, možná ne tak zajímavý, ale aspoň trošku popisný.Kdy, kde a co? Lyžařský kurz tříd 1. F, 1. H, 1. J, 5. A a 5. B – celkem 71 studentů, 6 učitelů a zdravotník. 7. – 12. března 2010, lyžařský areál Nassfeld Rakousko. Doprava na místo a zpět proběhla v patrovém autobusu bez problémů. Zvládli ji všichni účastníci kurzu. Ubytování bylo kvalitní a velice příjemné. Na každém pokoji k dispozici sociální zařízení. Stravování bylo na velice dobré úrovni. Jídlo v dostatečném množství s pestrou nabídkou jak u snídaně, tak i u večeře. Oběd byl ve výšce 1408 m n. m. formou studeného balíčku. Každý účastník kurzu si balíček k obědu připravil u snídaně podle vlastní chuti a v neomezeném množství. Samozřejmostí bylo neomezené množství teplého čaje a studených nápojů. Majitelé i veškerý personál hotelu nám dělali doslova pomyšlení a jakákoliv naše přání všichni plnili snad ještě dřív, než jsme je stačili vyslovit. Lyžování bylo super! Vždy perfektně upravených 110 kilometrů sjezdových tratí různé náročnosti spolu s 30 nejmodernějšími vleky a lanovkami skýtalo ideální prostředí jak pro již zkušené lyžaře, tak i pro ty, kteří se zkušenými lyžaři teprve rozhodli stát. Počasí? No mohlo být lepší. Ale také mohlo být i horší. Nikdy však nebylo takové, že by se musel zrušit lyžařský výcvik. Nejlepší však bylo hned první den – to na přivítanou abychom si pořádně prohlédli terény, kde budeme lyžovat, a pak v pátek. To zase pro změnu proto, abychom si dobře tu krásu zapamatovali a mohli doma všem vyprávět, jaký to byl fajnový týden na lyžích.Úrazy a jiné zdravotní problémy se nám docela úspěšně vyhýbaly. Nebýt jednoho zranění hned v úvodu kurzu, tak by snad náš zdravotník ani neměl žádnou práci.Nebyla už jen řeč o průběhu kurzu… Během lyžování dokazovali všichni zúčastnění, že přijeli především lyžovat a něco se naučit. Všechna družstva absolvovala lyžování během celého kurzu bez jakýchkoliv problémů. Drobné „prohřešky“ se občas projevily v době po skončení výcviku (v době osobního volna). Vše bylo vyřešeno na místě a žádný problém nemusel být „importován“ do Pardubic.  Myslíme si, že celý kurz lze hodnotit jako velice úspěšnou misi našich pěti tříd do vysokých hor Rakouska… 

P.S. Fotky z kurzu jsou umístěny na „vzdáleném přístupu“ na disku „V“ výukové pod složkou Friedrich. Pokud jste někdo ochotný další své fotografie poskytnout ostatním, prosím o doručení dle pokynů v autobusu při zpáteční cestě. Děkuji! J. F.