100 let

Úspěch na zasedání EYP - naše družstvo pojede do Štrasburku

 Jak vypadá zasedání EYP (Evropský parlament mládeže)

Ve čtvrtek 26.3. jsme se o půl osmé sešli s paní učitelkou Šebkovou na nádraží, koupili si jízdenky na vlak a nasedli do vlaku do Prahy, odkud jsme dalším vlakem jeli do Českých Budějovic. Ve vlaku jsme si ještě vzájemně řekli něco o svém tématu (každý se totiž připravoval na jiné téma, které pak řešil, byly to:
1) rovnoprávnost žen a mužů
2) ekonomická krize
3) energetická krize
4) Guantánamo a jeho uzavření
5) Israelsko-palestinský konflikt 
Když jsme před polednem dorazili do Českých Budějovic, už na nás čekaly organizátorky a další školy a odvedly nás na naší ubytovnu.

Ubytování bylo pěkné, měli jsme i vlastní koupelnu. Ani jsme se nestačili rozkoukat a už jsme se vydali na radnici, kde nás přivítal primátor Českých Budějovic a prezident Národní výběrové konference. Poté následovala prohlídka radnice.

Odpoledne jsme už jeli do školy, kde jsme připravovali tzv. Czechvillage (každá delegace připravila stůl s jídlem a propagačními materiály, který charakterizuje jejich kraj - u nás nechyběl perník, pivo, dostihové "švédské stoly" nebo rychlé "hokejové" občerstvení;-). Poté Czechvillage sloužila jako společná večeře.

Ještě než však Czechvillage začala, každá škola se ostatním představila originální scénkou. Naše scénka se točila okolo Američana (Jakub) na obchodní cestě v Pardubicích, který dostal za úkol od své přítelkyně (Veronika) přivézt jí nějaký dárek. Američan neví, co by jí koupil, tak zaskočí do prvního krámku, kde mu zmatená česká prodavačka neumějící ani slovo anglicky (Kristýna) doporučí perník a Semtex (energ.nápoj). Na letišti v Americe byl den předem poplach kvůli pašování výbušnin, a tak když se Američan setká se svou přítelkyní a celý nadšený jí předá Semtex, mají na problémy zaděláno. Scéna končí domnělým výbuchem semtexu, který samozřejmě nevybouchne, pouze vyděsí letištní kontrolu (Honza a Lukáš) a umožní Američanovi utéct ;-)). Scéna se nám nakonec povedla.

Večer jsme trávili na EYP Café. V pátek a v sobotu jsme už pracovali každý ve své ,,komisi´´ a diskutovali nad daným tématem. Každá skupina byla složena z 10 delegátů a 2 vedoucích diskuze (tzv. chairs, jeden vždy z ČR a
jeden ze zahraničí). Práce byla prokládaná různými hrami, tzv. teambuilding, které sloužily jako nástroj na upevnění kolektivu - to bylo velmi důležité hlavně poslední den. Bezesporu nejobtížnější hrou byly takzvané "Sheep and
Shepherd", kde měli všichni zavázané oči, drželi se za ruce, a pohybovali se po budově školy i venku, zatímco chairs určovali směr, kam se šlo. Aby to nebylo tak jednoduché, tak druhý chair házel pod nohy různé překážky (např. židle, nebo koše), takže všichni mezi sebou museli komunikovat, aby nedošlo ke kolizi. Hráli jsme i spoustu dalších her, ale to je na dlouhé vyprávění.

Veškerou naší snahu v komisích jsme na závěr sepsali do tzv. ,,rezolucí´´, což je v podstatě papír, kde jsou napsány návrhy na řešení zadaného problému (viz výše), na kterých se celá komise shodla. Až do dvou do rána jsme potom
čekali na vytištění rezolucí ostatních skupin, abychom si je mohli pročíst a připravit se na další den. Ten den jsme téměř nespali.

Poslední den se na tzv. General Assembly, které se konalo v Zasedacím sále Českobudějovického kraje, projednávaly jednotlivé rezoluce.

Poté se o každé rezoluci hlasovalo. Všichni byli potěšeni a snad i překvapeni, že všechny rezoluce prošly. Situace z Národního předkola, kde byla většina rezolucí rozcupována na kousky, se neopakovala ;-).

Nakonec se konalo slavnostní vyhlášení nejlepších škol. Asi to bude znít jako klišé, ale opravdu jsme to do poslední chvíle nečekali, byli jsme jedna z 6 postupujících škol. Dosud nevíme, jak se nám to podařilo ;-)

Na podzim se budeme účastnit regionálního zasedání ve Štrasburku.

Na závěr se poslouchala hymna Evropského Parlamentu. Poté nás opět čekala čtyřhodinová cesta domů.

EYP byla určitě unikátní zkušenost. I když to občas nebyla procházka růžovým sadem (za 4 dny jsme toho moc nenaspali a dny byly tak narvané programem, že nebyl čas prakticky na cokoliv jiného), shodli jsme se, že to určitě stálo za to.

Doufáme, že jsme tímto čtenářům alespoň trochu přiblížili, jak takové zasedání vypadá, a kdybyste se chtěl někdo dozvědět více, zeptejte se.

Nezapomeňte si prohlédnout fotky!

Kristýna Borská, Veronika Trtková, Jan Brothánek, Jakub Jílek, Lukáš Wsól

a naše paní profesorka Mgr. Kristýna Šebková, které tímto děkujeme za
skvělou přípravu!

PS od Lukáše Wsóla:
Na to, že jsem vůbec nikam nechtěl jet, tak to bylo vážně skvělé. Myslím si, že jsem si to užil stejně velkou měrou, jakou jsem se na to netěšil. Asi nikde jinde si neuděláte tak dobré přátele za tak krátkou dobu a to navíc nejen z ČR, ale i ze zahraničí. Jediná smutná věc na tom je, že teď trpím silnou PED (post-EYP depression):( 

 

(c) Josef Rak 2007