The 2nd Franco-German forum of the European Youth Parliament
Francouzsko-německé fórum Evropského parlamentu mládeže (EPM)
Na Národní výběrové konferenci EPM v Českých Budějovicích jsme jako škola byli vybráni, abychom reprezentovali Českou republiku na mezinárodním fóru EPM, které se konalo od 18. do 22. listopadu napůl v německém Saarbrückenu a napůl ve francouzském Štrasburku. Hlavním tématem celého fóra bylo “Force and Future: Human Rights in Europe“ (Lidská práva v Evropě) a jeho patronkou byla Maud de Boeur-Buquicchio, zástupkyně generálního tajemníka Rady Evropy.
Před samotným odjezdem nás čekaly přípravy. Nejdříve jsme si každý museli zvolit jedno ze zadaných témat (každý musel mít jiné téma), která jsme pak prodiskutovávali v komisích. Na letošním zasedání se řešila především již zmíněná lidská práva – tudíž se prodiskutovávala témata s nimi spojená: například ilegální imigrace, rovné podmínky pro chudé rodiny, terorismus, pracovní podmínky, svoboda tisku a projevu, porušování lidských práv v Bělorusku, atd.)Poté, co jsme se domluvili, kdo si jaké téma vezme, jsme se každý ke svému tématu snažili nalézt co nejvíce informací (při tom jsme se řídili heslem, které nám poslala prezidentka zasedání: ,,Only an informed committee is a good committee‘‘:-). Zároveň protože každý delegát musel znát obecně všechna témata (nejenom to svoje), jsme se o nich vzájemně informovali a prodiskutovávali je. Dalšími věcmi, které bylo potřeba dopředu připravit, byla Eurovillage (večeře, kde jsme měli reprezentovat Českou republiku – o tom více dále) a společný projekt. Právě projekt byl asi nejnáročnější částí našich příprav.
Naše skupina měla za úkol informovat delegáty z jiných zemí o asi největším problému diskriminace v České republice: o diskriminaci Romů. Měli jsme za úkol sepsat aktuální situaci, vysvětlit původ Romů v Čechách a snažit se nastínit možné řešení jejich problému. Dva dny před odjezdem, kdy bylo vše připraveno a už jsme se jenom těšili na cestu, nám onemocněl spolužák Lukáš, který s námi postoupil v Budějovicích. Z počátku to byl docela šok, protože jsme neměli žádného náhradníka. Navíc už byly zaplacené účastnické poplatky a doprava. Naštěstí nám pomohla Helča, která nadšeně kývla na nabídku jet místo Lukáše, přestože se jí to (vzhledem k tomu, že se to dozvěděla 2 dny předem;-) určitě nehodilo. Helča to i přesto, že se jí každý z týmu snažil co nejvíce pomáhat, neměla jednoduché. My jsme měli všichni za sebou zkušenosti z předchozích fór, k tomu navíc několikatýdenní přípravu. Helča tohle všechno musela zvládnout za 2 dny. Určitě jí patří uznání nás všech, protože navzdory okolnostem všechno zvládla a skvěle zapadla do našeho týmu.
Odjížděli jsme již v úterý 17. listopadu odpoledne. Měli jsme z cesty trochu strach, protože se jelo na státní svátek a vlaky v ČR často mívají zpoždění a tak jsme radši jeli o několik spojů napřed. Naštěstí měl vlak jen malé zpoždění a my jsme s časovou rezervou stihli i přípoj v Praze. Právě vlak z Prahy byl pro nás docela novinka, protože jsme poprvé jeli vlakem Euronight (vlak, ve kterém jsou kupé s lůžky). Večerní část cesty jsme strávili společně. Nejdříve jsme se seznámili s Verčou Drzkovou, která byla vybrána jako jednotlivec a shodou okolností jela stejným vlakem. Poté jsme ještě prodiskutovávali naše témata. K večeru jsme šli spát, abychom měli další den dostatek energie.
Brzy ráno nás probudil průvodčí se snídaní. Chvíli na to jsme dorazili do Mannheimu, kde jsme přestoupili na magnetický vlak. Ten nám připomněl, že jsme se o supravodičích a magnetismu nedávno učili ve fyzice a teď jsme si to vyzkoušeli na vlastní kůži. Náš jediný negativní zážitek s magnetickým vlakem byl ten Verčin, které magnety trochu rozbily kompas na kufru. Po příjezdu jsme měli asi dvě hodiny času do oficiálního začátku, který jsme využili pro seznámení se s našimi novými spolubydlícími, kteří byli téměř z celé Evropy (nikdy na jednom pokoji nebyl víc než 1 člověk z jedné delegace). Protože každý delegát mluvil jinak, museli jsme se po celou dobu konference dorozumívat anglicky nebo francouzsky. Po oficiálním přivítání delegátů následoval oběd a poté rozdělení do jednotlivých komisí (podle témat, která jsme si vybrali před odjezdem). Ještě předtím, než se komise začala zabývat svým problémem, se zúčastnila tzv. ,,Teambuildingu´´ (jak je již na EYP zvykem), jehož cílem je prolomit bariéry mezi jednotlivými členy komise formou různých her (pravidelně se začíná hrami pro zapamatování si jmen ostatních členů), společných aktivit a soutěží. Teambuilding je vždy veliká zábava a příležitost poznat spoustu skvělých lidí. Středeční večer byl zakončen již zmíněnou EUROVILLAGE. Eurovillage je v podstatě večeře, kterou připravují sami delegáti. Každá země připraví jeden stůl s občerstvením, kde jsou typická jídla dané země + národní symboly, vlajky, letáky. Navíc se někteří delegáti obléknou do národních kostýmů. Na našem stole nechybělo moravské uzené, ostravské klobásy, hořické trubičky, pardubické perníky, pražská šunka, Kofola, pivo, slivovice a mnoho dalšího. Někteří z nás si oblékli i národní kroje – viz fotky. Eurovillage pro nás byla velkým zážitkem, poprvé jsme ochutnali třeba lotyšskou čokoládu, italskou šunku, francouzské víno, německé zákusky nebo sušenky z Gruzie.
Další 2 dny byly věnované práci v komisích a diskuzemi nad jednotlivými tématy. Každá komise se nejdříve snažila definovat svůj problém a poté nastínit řešení tohoto problému v rámci Evropy. Tato řešení se pak sepisovala do jednotné rezoluce, se kterou musel každý člen delegace souhlasit. Celá práce v komisích byla proto plná diskutování, brainstormingu a přemýšlení. Delegáti ze všech zemí byli velice dobře předem připraveni, proto byla diskuze velmi živá a na vysoké úrovni. Práce v komisích bývala prokládána různými jinými aktivitami – informačními workshopy (o práci EU, o historii lidských práv), nebo panelovou diskuzí (kde se mluvilo o tématech, které delegace zpracovávali v projektech – o českých Romech, o francouzské ilegální imigraci, italské svobodě tisku, ukrajinské rovnosti žen a mužů atd.). Právě panelová diskuze byla projednávaná nejen samotnými delegáty, ale byli pozvání i významní hosté: Prof. Dr. Stein – ředitel Evropského Institutu v Saarbrückenu, Mrs. Bethscheider – členka Parlamentu a další. Generální zasedání všech delegátů již probíhalo ve francouzském Štrasburku. Štrasburk byl vybrán právě proto, že má pro Evropu mimořádný význam – sídlí zde Rada Evropy, Evropský parlament a Evropský soud pro lidská práva. Na generálním zasedání se projednávaly všechny rezoluce, ostatní delegáti diskutovali, kritizovali (ale i chválili) a komise, jejíž rezoluce se projednávala, na jejich dotazy a připomínky reagovala. Na konci projednávání se o každé rezoluci hlasovalo. Hlasování mělo také mimořádný význam, protože rezoluce, která prošla, bude poté poslána skutečnému Evropskému parlamentu jako inspirace. Po bouřlivých diskuzích 5 rezolucí prošlo a 3 byly zamítnuté. Po slavnostním ukončení, kdy se všichni (někteří i se slzami:-) loučili se svými novými přáteli, jsme se vypravili prohlédnout si Štrasburk, protože program konference byl tak naplněn, že na prohlídku města nám zbyl jen jeden večer. Štrasburk svou soustavou kanálů trochu připomíná Benátky a večerní procházka byla fascinující. Zasedání Evropského parlamentu mládeže pro nás bylo velikou zkušeností, díky které jsme poznali spoustu nových přátel, aktivně využili znalost anglického i francouzského jazyka, poznali nová místa a dozvěděli se mnohem více o problémech, kterými se zabývá Evropský parlament.
Tímto bychom chtěli poděkovat všem učitelům, kteří nás kvůli přípravě ochotně uvolňovali z jejich hodin a po příjezdu ze zasedání nám dali čas na doplnění probrané látky.
Obrovské díky patří naší paní učitelce Kristýně Šebkové, která nám věnovala nesmírné množství svého volného času, pomáhala nám s přípravou témat, zorganizovala celou dopravu, a která má nemalou zásluhu na našem úspěchu. Naše největší poděkování ale patří paní ředitelce, bez jejíž podpory bychom se tohoto skvělého zážitku mohli jen těžko zúčastnit.
Kristýna Borská, Jan Brothánek, Jakub Jílek, Helena Kmínková a Veronika Trtková