Zájezd do Bretagne 5.- 14.9.2008

Čtyřicet studentů našeho gymnázia, především studujících francouzštinu,  se pod vedením P. Machatého a V. Víchy zúčastnilo zájezdu pořádaného organizací AMAVET do Bretagne.

Ve 14 h odjel autobus s nápisem Moravium Expres od gymnázia pro jeden zapomenutý občanský průkaz a pak již směr Praha. V Praze přistoupily překladatelky a vedoucí výpravy Ing. Medřický. První hranice jsme překročili v Rozvadově a doklady jsme nepotřebovali ani tady, ani na žádných dalších hranicích.

Dva řidiči se střídali celou noc, a tak jsme kolem šesté ranní projeli Paříží a pokračovali na Rennes a dál na Bretaňský poloostrov. Po určitém hledání jsme asi po 23 hodinách cestování přijeli do Kerpape (blízko velkého přístavu Lorient), kde jsme se ubytovali v objektu, který patří francouzské organizaci JPA. Tato organizace pořádá pobyty pro děti a mládež a dlouhodobě spolupracuje s českou organizací AMAVET. Měli pro nás již připravený oběd, který byl jako všechna další jídla typicky bretaňský. Vždy byl předkrm, hlavní jídlo, dále někdy plátek sýra a pak dezert. Polévky příliš nemají, zato je vždy k dispozici bageta a ve džbánku voda. Když jsme odjížděli z Pardubic, byly teploty blízko 30°C. Bretagne nás překvapila studeným počasím se silným větrem a také deštěm. Začali jsme procházkou v ubytovacím zařízení. K dispozici jsme měli hřiště na basketbal a volejbal s umělým povrchem, travnaté fotbalové hřiště a sál se stolem na pingpong a dvěma fotbálky. Procházka pokračovala na nedalekou pláž a pak po větrném skalnatém pobřeží, na které hnal silný vítr vlny.

Dopoledne jsme šli po dunách podél pobřeží do městečka Larmor Plage. Zde byl první rozchod. Někdo si prohlížel pláže, někdo domy, ale všichni navštívili místní nedělní trhy a také některé otevřené obchody, hlavně ty s pohlednicemi. Začaly se hromadit první dárky pro blízké doma. Odpoledne jsme se rozdělily na dvě skupiny. Jedna  jela autobusem přímo na pláž u pevnosti fort Bloqué a tady se studenti naučili jezdit po pláži na kolečkových plachetnicích, které Francouzi nazývají char a voile. Druhá skupina šla pěšky podél pobřeží a z Le Courégant dojela také na pláž, aby vystřídala pískem pokryté spolužáky.Večer kdo chtěl, sportoval.

Dostali jsme balíčky na cestu a naším autobusem vyjeli do slunného dne na celodenní výlet. První zastávkou bylo malebné městečko Pont Aven. Zde nějakou dobu žil a tvořil Paul Gauguin a řada dalších umělců, kteří bydleli v penzionu Gloanec. Městečko je plné obrazů a galerií, některé obrazy najdete i na fasádách domů. Hortenzie, které se svojí barevností na řadě obrazů nedají přehlédnout, byly však již většinou odkvetlé.Další zastávkou na cestě bylo město Quimper. Na náměstí je krásná dvouvěžová katedrála Sv. Corentine a v okolí spousta uliček se středověkými domy, kavárnami a možností nákupů. Tuhle možnost řada především studentek bohatě využila.Z Quimperu se jelo na maják Eckmühl, jeden ze dvou bretaňských majáků přístupných veřejnosti (vstupné 075 €). Výstup po 286 schodech s pohledem do hloubky pod sebou a s následným pohledem na moře i na pevninu stál za to. Dále bylo v plánu koupání na pláži nedaleko majáku, ale přes slunné počasí se nenašel nikdo, kdo by po koupeli zatoužil. Jelo se tedy do ubytovny a až tam se našla hrstka odvážných, kteří chtěli vyzkoušet vody Atlantiku. Voda byla proklatě studená a každý svůj pobyt v ní omezil na několik málo minut.Večer se hrál volejbal.

Polovina studentů (suchozemci) jela na prohlídku rybářského přístavu v městě Lorient a pak na procházku po městě. Druhá polovina (námořníci) odjela také do přístavu, ale ti si jej prohlíželi z moře. Jedni jezdili na motorovém člunu a druzí se učili řídit plachetnici na širém moři a pak si role obrátili s výměnou přímo na moři. Z motorového člunu jsme viděli bývalou ponorkovou základnu, přístav pro rekreaci a sport, přístav rybářský, obchodní a v dáli i vojenský.Dopoledne jsme trochu zmokli, odpoledne, když  se role vyměnily, už svítilo sluníčko.Večer probíhal turnaj ve stolním tenisu a volejbal.

Po snídani se muselo spěchat, abychom stihli trajekt na ostrov Île de Groix. Po 45 minutách jízdy maximální rychlostí 20 km/h jsme se vylodili na ostrově a následovala hra. Dvojice dostaly papír se 7 otázkami ve francouzštině, např.: Zjistěte 3 nejčastější povolání na ostrově. Odpovědi na ně měly zjistit u obyvatel ostrova.Společně jsme pak vystoupali na skály nad přístavem a pokračovali kolem kamenitého pobřeží až na Plage des Grands Sables se skalami, nádherně bílým a jemným pískem a možností koupání, protože slunce nám opět přálo. Piknikovali jsme tady asi 1,5 h a pak pokračovali na jih ostrova k majáku Pointe des Chats. Vlny se tady tříští o skálu tvořenou vyvřelým magmatem.Zpět do přístavu Tudy se šlo vnitrozemím. Večerní trajekt nás celé opálené přivezl po 7 hodinách pobytu na ostrově do Lorientu k našemu autobusu. Obě cesty byly v ceně zájezdu.

Dopoledne jsme jeli do opevněného městečka Hennebont, kde většina z nás na rozsáhlých trzích dolaďovala dárky nebo nakupovali pro sebe. Trochu nás zalil bretaňský déšť. Odpoledne jsme zajeli autobusem do přístavu Lorient a lodním taxíkem jsme přejeli na citadelu střežící vstup do přístavu. Při rozchodu si každý mohl prohlédnout prosluněné hradby nebo třeba muzeum mořských záchranářů.Večer pro nás Francouzi připravili degustaci sýrů spojenou s přednáškou o jejich výrobě.

Poslední celý den v Bretani jsme jeli na autobusový výlet a počasí nám opět přálo. Nejprve jsme se zastavili ve vesničce Kerzerho, kde se dalo procházet mezi menhiry a fotografovat se. Následně jsme zajeli k opravdu velkému dolmenu de Crucuno.Pak přejel autobus šíji úzkou v jednom místě pouze 40 m a byli jsme na poloostrově Quiberon. Côte Sauvage (divoké pobřeží) dělalo čest svému jménu. Tady jsme nafotili největší vlny tříštící se o vysoká skaliska.Nedaleko od poloostrova je Carnac, nejznámější megalitické naleziště. Balvany, které tu vztyčili v dlouhých řadách v době bronzové, dosahují výšky až 6 m a kvůli neukázněným turistům jsou oploceny. Nikdo neví, proč předchůdci Bretaňců kameny rozmístili, a tak jsme vyhlásili soutěž o nejzajímavější teorii k čemu ty řady menhirů 4 km dlouhé měly sloužit. Nejprve jsme si prohlédli území Menec a pak popojeli ke Kermariu.Poslední v programu bylo středověké město Vannes s přístavem a hrázděnými domy. Tady nás zastihla bouřka a liják, který naznačil proč, jsme viděli na jednom tričku nápis: Bůh stvořil déšť, aby se Bretagne nestala rájem.Večer nám Francouzi dali možnost udělat si k večeři vlastnoručně typické bretaňské palačinky z černé mouky a spojili to s ochutnávkou mořských plodů. Na odbyt šly krevety, krabi i ústřice.  Každý dostal dárek – malou plachetnici jako model bretaňských rybářských lodí.

Vstávalo se za tmy a v 5.45 h vyjíždělo směr Paříž. Problémy byly trochu s vjezdem do centra, protože zde byla řada lidí, kteří přijeli na včerejší papežovo kázání. Zaparkovali jsme na náměstí Concorde, prošli Champs-Élysées k Vítěznému oblouku, vyjeli na Eiffelovku a pak se někteří vydali po památkách (Louvre, Notre Dame atd.) a jiní za posledními nákupy. Všichni se zodpovědně dostavili večer k autobusu, povečeřeli v parku a v 22.05 h vyjeli směr Pardubice.

Ke gymnáziu jsme přijeli v pořádku asi ve 13 h.  

J´aime la France – j´ai déjà été au sud de la France, à Paris et, maintenant, à Lorient en Bretagne. Pour moi, c´était une expérience nouvelle et très intéressante. Essentiellement, nos amis français étaient très gentils et complésants. Par exemple, ils sont allés aux excursions avec nous et ils ont fait beaucoup de nouvelles choses avec nous : nous avons fait du voilier, du char à voile ou nous avons eu la possibilité de la dégustation des fruits de mer ou d´autres plats typiques pour la France et surtout pour la Bretagne. Nous avons vu beaucoup de lieux intéressants comme Carnac (les mégalithes), Pont-Aven (où Paul Gaugin a vécu), Quimper etc. J´ai parlé de nos amis français, mais je ne peux pas oublier nos accompagnateurs : nos professeurs – monsieurs Vícha et Machatý, mais aussi nos interprètes – madame Kovandová et mademoiselle Metelcová. Ils nous ont parlé de beaucoup de choses intéressantes. J´espère que ce n´était pas le dernier voyage en France parce que ça serait dommage.

Pavlína Malá